Umění sedět

25. října 2017 v 20:48 | V.V. |  Myšlenky
Nikdy bych nevěřila, jak těžké to může být. Sedět na zadku, nezvedat se a něco dělat. Například se učit, nebo sledovat seriál, nebo psát. Každá z těch činností by nás měla zaujmout a zaneprázdnit natolik, že nebudeme mít čas na nic jiného. Proč bychom měli proboha vstávat, přecházet sem a tam po místnosti, a zase se vracet k obrazovce nebo zápisníku? Nedává to smysl - nesouvisí to s tím, na co se tolik soustředíme. A stejně to dělám.

Občas už si přijdu vážně divně, když musím zastavit seriál každých pět minut, protože nutně potřebuju udělat alespoň pár kroků po místnosti. Nemusím ani nikam mířit, nebo si jít pro něco. Občas dojdu do kuchyně, otevřu všechny skříňky a lednici, a zase se vrátím do pokoje k počítači. Nevím, proč to dělám. Není to z hladu ani z nudy. Že bych se potřebovala protáhnout? Je to rozhodně jedna z možností. Další na seznamu je, že se mi při chůzi lépe přemýšlí. Určitě se dá někde dohledat, jestli je to možné, tuším, že to má souviset s lepším prokrvením mozku, ale není trochu kontraproduktivní přetrhnout sám sobě niť?

Pravděpodobně závisí na situaci. Když si to teď v hlavě procházím, od seriálů vstávám, když jsou akční a napínavé. Že bych protahovala napětí? Občas potřebuju jít za někým a podělit se s ním, co skvělého se zrovna na obrazovce děje, to by smysl dávalo. Třeba jsem jenom tak ponořená do děje, že mi nedojde, že kolem nikdo není, a tedy nemá cenu vstávat? U učení, hlavně jazyků, mi chůze dodává rytmus. Když si látku polohlasně odříkávám, hezky u toho luskám prsty nebo jen mávám rukou do rytmu, působí to víc strukturovaně než pár suchých vět v sešitě?

Největší problém je to pro mě ale při psaní. Tam je potřeba skutečně se donutit nevstávat, protože jakmile mě opustí počáteční "kreativní hybnost", můžu to zabalit rovnou. Změní se nálada, už se nedokážu chytit a navázat tam, kde jsem přestala. Delší texty tak téměř nepřipadají v úvahu. A vrátit se po pěti minutách, přečíst si po sobě prvních pár řádků a jít je přepsat, protože už se mi nezdají zdaleka tak dobré? Otrava a zbytečná práce, protože ta čtvrt hodiny budeme celý proces opakovat.

A tak si říkám, že na konci každého článku a každé stránky, kterou přečtu, napíšu nebo opravím, bych se měla odměnit. Ne za to, co jsem stvořila, ale za to, že jsem u toho vydržela. Třeba se v tom časem zlepším a nebudu si připadat jako hyperaktivní králíček na speedu, který nikdy nic nedodělá.

Netvařte se tak, určiě to taky znáte... ne?

V.V.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama