Dovolená

5. listopadu 2017 v 8:41 | V.V. |  Obecné
Minulý víkend (protože víkend začíná ve čtvrtek ráno a končí v neděli) jsem trávila na dovolené v Londýně. Bylo to skvělé, nádherné, ani na nás nekáplo a tak jsem se musela smát, když nám přátelé psali, že tady, v České Republice, zatím řádí orkán. Dobře, ve skutečnosti jsem se nesmála, protože jsme všichni tiše přemýšleli, jestli ještě máme střechu, ale chápete, co tím myslím. Nicméně pointa je, že jsem si dovolenou užila, a teď se chci podělit o to, kudy všude jsme prošli, projeli, co jsme viděli a případně co mě zaujalo.
Čtvrtek zabila cesta. Poprvé jsem letěla, a byl to zajímavý zážitek, ale vlastně nic zázračného. Možná je to částečně i tím, že v dopravních prostředcích prostě jako mávnutím kouzelného proutku usínám, takže jsem si užila vzlétnutí a potom až přistání. Porovnání Prahy a anglického venkova za vzduchu vyhrává na celé čáře Anglie, ale chápu, že stromy vs. paneláky není fér soutěž. Nicméně runway v Čechách je objektivně výrazně horší, taková mladší sestra D1, kde cítíte každou spáru mezi jednotlivými betonovými deskami.
Přiletíte do Anglie, na Stansted airport, vláčkem (nebo možná spíš lanovkou?) dojedete do hlavní haly, koupíte si lístek na Stansted express a hodinu jedete do Londýna, kde po koupi Oystercard (taková Lítačka) pokračujete další hodinu metrem. A fascinuje vás, že vagony nejsou oddělené, ale celá souprava je průchozí. A na některých stanicích vám z reproduktoru milá paní oznámí, že v této stanici se neotevírají první dveře, protože nástupiště je krátké, tak ať použijete jiné. To mi přijde jako elegantní řešení problému. Navíc přiznávám, že jsem ocenila, že při přestupu nemusíte pobíhat kolem a hledat schody dolů a správnou cestu zamotanými chodbami (zdravím Můstek, kde se pokaždé ztrácím a váhám, kudy dál), ale prostě zůstanete na tom samém nástupišti a čekáte, až pojede metro jiné linky, než kterým jste přijeli. Alespoň na stanicích, kudy jsme jezdili my.
Hotel podle některých nebyl nic moc, ale mně přišel útulný a čistý, a to mi ke štěstí upřímně řečeno stačí. A věřte mi, moje představa čisté koupelny je poměrně často neuspokojena.
Na pátek jsme měli naplánovanou poměrně dlouhou trasu s tím, že až nás to přestane bavit, sedneme na metro a vrátíme se na hotel a další den prohlédneme zbytek. A tak se stalo. Z Earl's Court (což je mimochodem v britské výslovnosti naprosto neidentifikovatelné pro nás cizince) jsme kolem muzeí zamířili do Hydeparku. Ten jsme prošli po úhlopříčce a cestou obdivovali veverky, s nadšenými výkřiky "Hele, veverek!" z mé strany. Ano, není to veverek, ale veverka. Ano, jsem infantilní. Suďte mě.
Jen tak mimochodem, veverky z Londýna jsou ta nejoprsklejší zvířata, která jsem kdy viděla. Když jdete se zatnutou pěstí, dokonce neváhají vběhnout vám do cesty, a nedají pokoj, dokud nezjistí, že nemáte žádnou dobrotu, se kterou byste se v jejich zájmu rozloučili. A když nemáte dobrotu, nesmíte fotit. Utečou někam, kde se schovají, a máte smůlu. Ale jakmile "zaplatíte", pózují jako topmodelky na módním mole, a to nejen na zemi, ale i ve větvích stromů. Jediný, kdo jim v oblasti obluzování turistů konkuruje, jsou holubi, ale ti nemají moc šanci, protože nikdo nemá holuby rád.
Ale zpátky k cestě. Hydepark jsme opustili u Speaker's corner, který byl jen tak mimochodem úplně prázdný, pravděpodobně proto, že jsme tam byli v pracovní den. Pokračovali jsme přes Oxford street, kde jsme zapadli do, na naše poměry extrémně levného, Primarku. Potom jsme o dva bloky dál našli zajímavě vypadající hospodu, a usoudili, že je čas na oběd. Fish and chips tímto prohlašuji za naprosto úchvatné jídlo, a to prosím pěkně nesnáším ryby. A kdyby náhodou někoho zajímalo, z čeho to bylo, my jsme měli tresku. A zjistili, že wikipedie nemá do češtiny přeložený článek o ní, takže pokud si vygooglíte "cod" a budete doufat, že přepnutím jazyka na wiki zjistíte, co že to je, máte smůlu.
Naše cesta po řádném nacpání se pokračovala přes Picadilly circus, kde není co vidět, krom Nelsona stojícího o kousek dál na Trafalgar square, ale o kus dál na Covent garden je to jiné. Vřele doporučuji se tam podívat, je to nádherné místo a ideální na nákup suvenýrů. Dokonce tu pravděpodobně narazíte na alespoň jednoho vystupujícího umělce.
Tady už nás začínaly bolet nohy, a tak jsme naskočili na double decker a k St. Pauls cathedral dojeli. Strefili jsme se zrovna do začátku chorálu, tak jsme se pár minut zdrželi, a potom už jsme zamířili zpátky na hotel (respektive do hospody na něco k pití a potom na pokoj). Na první den příjemně nabité, ale jsem ráda, že jsme si to zkrátili. I tak se nám další den nechtělo z postele.
Sobota začala "full english", tedy klasickou anglickou snídaní, jak ji známe z televize a knih a jak jsme ji chtěli všichni zkusit. Klobásky, pečené fazole, slanina, vejce,... prostě nádhera. Bylo toho strašně moc, ale kdo dokáže nechat na talíři nebohou grilovanou houbu? A co to rajče, a ten toast, a... Ve zkratce, hrozně jsme se přejedli a byli spokojení.
Dojeli jsme k Toweru, uviděli frontu, lekli se a šli se raději porozhlédnout kolem. Prošli jsme obchod se suvenýry, nic si nekoupili, protože nebrali moji kartu a nakonec, než jsem stihla zneužít svůj doprovod, jsem usoudila, že to samé mají ve všech jiných obchodech také a nemá cenu se stresovat. Z pobřeží jsme se podívali na Tower bridge, který stále vypadá nádherně, a znovu metrem jsme zamířili na stanici Embankment. Zbytek dne jsme trávili procházkou podél Temže a zkoumání toho, co se v okolí řeky nachází. Westminster Abby jsme těsně nestihli, ale zato jsme zjistili, co je to ten Temple (něco jako u nás právnická komora). Uchození k smrti jsme znovu zapadli na večer do hospůdky na pivo a cider.
V neděli jsme bohužel museli chodit s kufry, ale nenechali jsme se odradit. Přes Holland park, kde mají krásnou holandskou zahradu, kterou doporučuji spíš v létě nebo na jaře, jsme dobrouzdali až na ulici, kde sídlí ambasády. A málem se propadli hanbou, když jsme zjistili, že nejen, že česká a slovenská ambasáda na úplném konci ulice jsou mezi těmi pseudo-antickými stavbami se svým funkcionalismem skutečně a úchvatně odporné, ale ta česká ve skutečnosti ani není ve stejné ulici - vchod je za rohem. Smutný pohled, věřte mi. Zvláště, když jsme před tím viděli ambasádu Ruska, Francie, Nepálu...
Poslední, co jsme viděli před cestou na letiště a zpátky do naší republiky, byla Portobello road ve čtvrti Notting Hill. Plná pouličních krámků, které prodávají vše od koblih po pravé (!) kožichy a knihy. Nádhera, ale strašně moc lidí, takže pokud nemáte rádi davy, ušetřete si stres.
A potom už jen let domů, na kterém bylo asi nejzajímavější, když jsme před přistáním zjistili, že v mracích kolem nás se blýská... a fakt, že narozdíl od Londýna, v Praze lilo jako z konve.
To by snad měly být všechny zážitky z mojí anglické dovolené. Nutno dodat, že to na ostrovech miluju a doufám, že to zdaleka nebyla poslední příležitost podívat se tam. Máte jiné zkušenosti? Sem s nimi, ráda si je přečtu a poučím se. Zatím užívejte života a záviďte ;)

V. V.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama