Dospělost v kostce

12. ledna 2018 v 18:46 | V. V. |  Obecné
Jednou za čas, přibližně každé zkouškové, se zastavím a ptám se sama sebe: "Neměla bych už být dost dospělá na to, abych nestresovala z každé písemky? Ne, vážně, kolik mi je, patnáct?!" Následuje kolečko sebevýčitek za každou kostičku čokolády, které jsem v jedenáct večer neodolala při sledování ne zrovna intelektuálních seriálů, chvíle dětinského trucování, a sebevědomí si začíná balit kufry. Ale při každém opakování tohohle stavu narážím na další a další věci, které mě drží nad vodou, a díky kterým si můžu říct: "Už jsem velká holka, tohle zvládnu!"

Pokud máte občas pocit, že už je vážně na čase dospět, tady je pár věcí, díky kterým si aspoň většinou přijdu dospělá já.

1) Když si učešu vlasy a vyčistím zuby. Je jedno v kolik hodin, jestli v deset ráno, nebo večer. Jde o to, že vás nikdo nenutil, a vy jste to stejně dokázali. Úspěch!

2) Když si dám hrnek kafe nebo oblíbeného čaje. Protože kafe je dospělé, a čaj je ke všemu ještě zdravý, nebo ne? O:-)

3) Když se v záchvatu aktivity zvednu a uklidím. Nemusí to být žádný hloubkový úklid, stačí, když seberete ze země oblečení a přemístíte špinavé nádobí někam jinam, nejlépe do myčky. Najednou totiž všechno vypadá tak nějak... víc organizovaně a profesionálně a dospěle.

4) Když dělám věci, na které ostatní kašlou. Třeba vyndavání myčky, mytí konvice na kafe,... Teoreticky by se to dalo zařadit pod úklid, ale hej, v téhle domácnosti se pohybuje několik dalších dospělých, kteří ty věci používají, a stejně jsem to občas já, kdo vstane a jde zajistit, že máme z čeho pít. Nikdo vám za to nepoděkuje, ale vy víte, že jste hrdinou dne.

5) Když si uvařím, nebo upeču. To se neděje často, ale jednak je super napéct téměř bez práce sušenky a sledovat, jak se na vás najednou lidé dívají s vděkem čerstvě nakrmených hladovců, druhak u plotny vypadáte zaměstnaně a aktivně. Plus máte co jís, případně mlsat, bonus!

6) Když se donutím k učení nebo práci ve chvíli, kdy bych nejraději zalezla a spala. K tomu ani není co dodat, snad jen, že je to bitva, která probíhá každý den. Ne vždy vyhrávám. Jsem tak slabá a v posteli je tak teplo...

7) Když říkám: "Já se na to za chvíli podívám," ale myslím si něco ve smyslu: "Ty si taky trhni nohou, blběno..." Sebeovládání je náročná disciplína, ale ten pocit sebeúcty a sebeobdivu, který vyvolává, je osvěžující. Je jedno, že až se dotyčná otočí, vypláznete na ni jazyk. V tu chvíli dosahujete morálních výšin, o kterých si ona může nechat zdát.

To je zatím všechno, co mě takhle z patra napadá. Pokud budete mít zájem, můžu se zamyslet nad dalšími podobnými seznamy, případně dodat pár bodů k tomuhle výčtu. Rozhodně přeji hodně štěstí v krutém světě dospělých, ať už tam jste, nebo vás to teprve čeká. Dá se to přežít, slibuju ;)

S přáním všeho dobrého

V. V.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama